Původně jsem chtěl napsat komentář o tom, jak na věku nezáleží, ale v prosinci mě s tímto námětem předběhl britský novinář Matt Bishop pro magazín Motor Sport. Jeho článek jsem nakonec nečetl, protože jsem nechtěl, aby mě jeho text jakýmkoliv způsobem ovlivnil. Hlavně abyste si pak nemysleli, že od něj opisuji, což je hodně neetický nešvar českých redakcí, které si myslí, že když doslova přeloží úvod zahraničního článku, nikdo se to u nás nedozví. Upozorňuji, že si toho všimneme. My, co sledujeme motorsport a čteme si o něm v několika jazycích (Dobře, já pouze v angličtině. S němčinou jsem to daleko nedotáhl), víme, že některé redakce se nebojí kopírovat slovo od slova. Takže prosím nedělejte to. Nebo alespoň uvádějte zdroj, případně se přímo odkazujte a rozebírejte nějaký zahraniční text. Třeba jako já teď.
„Nemyslím si, že je možné, aby někdo zcela ztratil zájem o závody velkých cen. Mohou se objevit náznaky ochabující náklonosti, ale kompletní ztráta zájmu je velmi nepravděpodobná,“ napsal známý britský novinář Dennis Jenkinson pro magazín Motor Sport v roce 1973.
Jeho článek s názvem Kdy jste ztratili zájem (orig. When did you lose interest) jsem četl před mnoha lety a určité fragmenty mi utkvěly v paměti. Tak jsem si dal tu práci a znovu ho vyhledal a přečetl. Asi už jste pochopili, že téma na věku nezáleží jsem opustil, je to tak?
Jenkinson v článku rozebírá otázku, zdali je možné ztratit zájem o velkou cenu, potažmo formuli 1. Zmiňuje v něm, jak při svých návštěvách motoristických podniků občas potkává osoby, které tesknou nad tím, jak už závody nejsou co bývaly. Opakuji, že se jedná o článek z roku 1973. Lidé si stěžovali na tvar monopostů, vypadající jak skateboardový prkna na gumových kolečkách nebo jako letadla kvůli přítlačným křídlům. Jak všechna auta vypadají stejně a práce za volantem už není vidět. A co teprve v útrobách helmy zmizelé grimasy….
Když takový článek čtete o padesát let později, uvědomíte si, jak málo se toho změnilo. Notoričtí stěžovači jsou s námi pořád. Rozdíl je pouze v tom, že před padesáti lety si lidé romantizovali éru auto unionů a mercedesů nebo poválečné období formule 1. Doba se ale posunula, takže současní stěžovači se rozplývají nad sedmdesátými až devadesátými léty (vždy záleží na tom, s kým se zrovna bavíte).
Vtipné je, že nehledě na období, vytýkají stěžovači pořád ty stejné zápory. Dokola vyhrává Stewart/Verstappen, jalově moderní okruhy jako Paul Ricard/Losail a podobně. Jako kdyby napříč časem existovaly unifikované námitky na to, proč je současná formule 1 špatná. Jen se v závislosti na době dosazuje aktuální startovní listina nebo kalendář.
Každý dobový namítač vám ale uvede přesné důvody, proč ho F1 nezajímá. Většinou jde do takových detailů, až se pozastavujete nad jeho perfektním přehledem o současném stavu. Na to, že dotyčného formule 1 nezajímá, toho ví až podezřele mnoho. „Kdyby se mě někdo zeptal, jestli se týmy auto union a mercedes vrátily po válce k závodům, s nimi bych si velmi rád popovídal o tom, proč ztratili zájem o motorsport,“ vysvětloval Jenkinson.
Řekl bych, že máme v povaze sklon k nářkům a hledáme spřízněnou duši, s níž můžeme hanit všechno současné a zároveň si růžově malovat minulost. Takže až potkáte notorického stěžovatele, vyslechněte si jeho názory a zmiňte se mu, že před padesáti lety si lidé stěžovali na stejné věci jako dnes. A kdo ví, třeba v budoucnu narazím na článek z pozdních třicátých let, který bude kritizovat tehdejší dobu a rozplývat se nad krásou a surovostí závodů z počátku letopočtu 1900.