„Všech jedenáct týmů formule 1 podepsalo novou Konkordskou dohodu.“ Možná na vás tato zpráva z novinek v předchozích týdnech vyskočila také. Ti, kteří závody formule 1 sledují čerstvě, tj. třeba jen pár let, mohli celkem nezajímavý titulek s klidem přejít. Vždyť o nic nejde. Nějaká smlouva o tom, kdo kolik inkasuje a tak dále. Jenže ti, kteří tento sport sledují už delší dobu, se pravděpodobně zarazili. Počkat, to opravdu všichni ozdobili podpisovou část dokumentu svým vyvoněným symbolem (respektive vložili elektronický podpis do PDFka… Jsme ve 21. století, ne?) bez jakékoliv scénky? Něco tu nehraje.
Právě naopak. Hraje. Všechno, a pěkně růžově. Alespoň v byznysové části. A to je snad dobře, nebo ne? Vzhledem k tomu, že Konkordská dohoda je historicky v přeneseném slova smyslu mírový dokument, podepsání jeho deváté verze, expirující v roce 2030, provázel nebývalý klid ze strany týmů a majitele komerčních práv.
Ukažte mi některou z předchozích verzí, jejíž stvrzení neprovázelo vzájemné popichování a uřvané novinové titulky, kde se jednotliví signatáři navzájem obviňovali z nenažranosti, nespravedlnosti, nebo sklonu k diktátorství. V roce 1997 byli Ron Dennis z McLarenu, Frank Williams a Ken Tyrrell nazváni rebely, když nehodlali podepsat čtvrté pokračování smlouvy. Údajně kvůli nespokojenosti s rozdělením komerčních výdělků. Dennis byl mistr slova, a tak svůj záměr okomentoval obratem: „Nechtěl bych, aby někdo dezinterpretoval důvody, které mě k odmítnutí vedly.“
Tyrrell se také rozhodl mlčet a legenda tvrdí, že jeho historický vztah s Berniem Ecclestonem, v té době držitelem banku komerčních aktivit F1, se často kulminoval v Bernieho kanceláři slovy: „Kene, vysmahni odsud, nebo tě prohodím oknem!“
Ukažte mi některou z předchozích verzí, kterou provázel tak nízký mediální zájem. V roce 1987, při podpisu druhé Konkordské dohody, čelili Jean-Marie Balestre, Bernie Ecclestone a Enzo Ferrari dvěma stovkám novinářů, nacpaných do maličké restaurace v Maranellu. Týdny před a po podpisu jakékoliv další verze se specializovaný tisk soustředil právě na tuto událost a někteří pisálci byznysových deníků si na úkor neshod jednotlivých signatářů dokonce vymýšleli fantasmagorické scénáře, aby alespoň dočasně zvýšili čtenost daného periodika.
To, že budoucnost sportovního klání leží na dohodě o finančním vyrovnání mezi jednotlivými aktéry, mi přijde trochu zvrácené, ale akceptuji přirozený vývoj a fakt, že žijeme v době, kdy je formule 1 především marketingový a obchodní nástroj. Tento status quo se už nezmění a možná právě proto při předložení čerstvé Konkordské dohody zazněl místo rozvášněných slov jen zvuk pera (nebo to kliknutí elektronického podpisu).
Jsou to snadné peníze? Nejsou, ale jejich vydobytí je rozhodně mnohem jednodušší než v minulosti. Možná právě proto ještě chybí poslední podpis, který má přijít z kanceláře FIA, sportovní autority šampionátu. Ve chvíli, kdy píšu tento komentář, se na něj stále čeká…