10.06.2026
Barcelona je nejstarším a nejrozmanitějším hostitelem Velké Ceny Španělska. Od vysokorychlostního oválu v Sitges, přes pouliční tratě v Pedralbes nebo Montjuïc Parku, až po moderní okruh Catalunya. Proto letošní stěhování do Madridu působí trochu zvláštně. Závod v Barceloně už nebude Velkou Cenou Španělska, ale Velkou Cenou Barcelony a vracet se sem budeme jen jednou za dva roky. Vím, je to jen jméno. Okruh a vzpomínky zůstávají. Zvláště ty, které se zapsaly do historie mimořádně tučně.
Právě zde započal za senzačních okolností svou hvězdnou kariéru u Red Bull Racing Max Verstappen. Ještě o deset let dříve ale právě v Barceloně odstartoval Michael Schumacher svou triumfální éru s Ferrari, když týmu nečekaně přivezl své první z neuvěřitelných dvaasedmdesáti prvenství.
Dnes je jednoduché v tom příběhu vidět začátek jedné z nejslavnějších epoch sportovní historie. Jenže tehdy to tak vůbec nevypadalo. Scuderia v roce 1996 čekala na titul jezdců už šestnáct let a když se Schumacher Ferrari upsal, většina to vnímala jako solidní pohřeb kariéry velice talentovaného Němce. “Nalákali jej na peníze, ale titul už nikdy neuvidí”, tvrdili. Měli pro to důvod — mistrovský pohár se do Maranella nepodařilo přitáhnout ani Prostovi.
Tahounem sezony byl Williams. Damon Hill a Jacques Villeneuve, synové slavných otců, měli nejlepší auto v poli a dohromady vyhráli prvních pět závodů, zatímco Ferrari trápila technika. Dokonce se sahalo po dílech z předchozí sezony, které alespoň pomohly k dílčím pole position v Imole a Monaku. „To auto je neuvěřitelně špatné,“ vypadlo z Němce v jednom z rozhovorů. Věta, po které byl u Ferrari většinou oheň na střeše. Schumacher se už naštěstí pohyboval éře “nového Ferrari”, kdy za takové poznámky test klackem přes prsty nehrozil.
V Barceloně lilo jako z konve. Hill to v úvodních kolech několikrát zahodil a napotřetí už auto nerozjel. Z pohledu Schumachera to také vypadalo celkem strastiplně. Jen si to představte: Nejdřív vám na startu skoro zhasne motor a bojíte se, aby to do vás zezadu někdo nenapálil. Pak se prodíráte neprůhlednou vodní clonou a bojíte se, abyste to do někoho nenapálili vy, zatímco kolem létají auta všude možně, jen ne po asfaltu. Nakonec velkou cenu vedete, ale jste promrzlí až na kost a motor za vámi vydává nezdravé zvuky. Při nástupu na nejvyšší stupínek pódia se stanete předmětem zájmu ochranky španělského krále předávajícího poháry, protože vám zuby drkotají tak, že to vypadá, jako byste měli každou chvílí někoho pokousat. Přesně tak vypadal Michaelův první zářez v červeném.
Po závodě se okamžitě objevily otázky: Je Ferrari zpět? Má se Hill opět čeho bát? Odpověď tehdy zněla: “spíš ne”. Schumacherův výkon byl kombinací mimořádného talentu jízdy v dešti a správně zvoleného nastavení auta na mokro. Williams a spol. bláhově věřili, že trať možná v průběhu závodu oschne, vsadili na polosuchou variantu a trápili se.
Sloupek se hodí ukončit srdceryvným round-upem, ale Alan Henry to v úvodu dobové reportáže pro Autocar udělal za mě: “Až bude započata tvorba nové generace knih o dějinách motorsportu, první vítězství Michaela Schumachera pro Ferrari v neutuchajícím silném dešti na okruhu v Barceloně bude zářit na piedestalu spolu s dalšími milníky historie.”
Ani Henry, ani Schumacher tehdy netušili, čeho bude toto vítězství začátkem. Dočkáme se něčeho podobného letos? Kdo bude hlavním aktérem? A stane se tak v Barceloně, nebo v Madridu?