Sto lidí, sto chutí. Přesně to platí o Velké ceně Monaka. Tradiční a prestižní závod, nebo kroužení bez akce? Pro diváka se může samotný závod zdát nudný, pro piloty je to ovšem jeden z nejnáročnějších víkendů. Vše totiž musí být perfektní, na milimetry přesné. Stačí malá chyba a je konec. Stísněnost dělá Monako jedinečnou záležitostí, a to jak na trati, tak mimo ni. Prostoru k předjíždění mnoho není, ale napětí a atmosféra kolem dělají Velkou cenu Monaka výjimečnou. 

Když jsem nasedla do letadla směr Nice, měla jsem jistá očekávání a musím přiznat, že realita je předčila. Mým cílem bylo zjistit, zda se cirkusu formule 1 v Monaku mohu účastnit i bez lístku na kvalifikaci a závod. Jistotu jsem měla pouze na pátečním tréninku na tribuně L. 

Monako má jako jediné tištěné vstupenky. Papírová vzpomínka odráží jistou exkluzivitu. Vskutku originální atmosféra dýchá na návštěvníky už ve čtvrtek, kdy si bez větších starostí projdete legendární trať. Obrubníky u bazénu jsou popsány vzkazy v různých jazycích a všem je jedno, že každý den dostávají nový nátěr. 

Monako v lidech evokuje luxus. Paradoxem je, že vše kolem je až podezřele přístupné. Jako by neexistovalo místo se zákazem vstupu. Zázemí týmů je na dosah ruky včetně pilotů. Nedivte se, když kolem vás projde Charles Leclerc s rodinou nebo Lando Norris na koloběžce. Přece jen je Monako jejich domovem. Ve večerních hodinách se z okruhu stane místo plné hudby a zábavy. Casino de Monte-Carlo se změní na přehlídku luxusních vozů a vy se ocitáte na planetě přepychu.

Monoposty na trati jsou na dosah ruky. Fanoušci hltají každý doušek atmosféry a zvuky motorů jsou slyšet po celém Monte Carlu. Malá země se zastaví jen kvůli závodním momentům. Trénink strávený na tribuně rozhodně stojí za to. Fronty na občerstvení už moc ne, také tlačenice ve vlaku trochu narušuje zážitek. Jedná se ale o malou oběť. Fan zóna, i když je přeplněná k prasknutí, je skvělé místo, kde sledovat nejdůležitější kvalifikaci sezóny a samotný den D. Fanoušci v týmových barvách svých oblíbenců v posledních sekundách kvalifikace ani nedýchali. Pole-position pro domácího pilota vykouzlila úsměv na tvářích všem okolo. 

Všichni víme, že start drásá nervy. Obzvlášť v Monaku, kde perfektně načasovaná reakce může znamenat výhru. Charles Leclerc vyrazil do první zatáčky jako neřízená střela. Pak nastal moment, kdy všechny polil pot. Kontakt Péreze s oběma monoposty Haasu vypadal hrůzostrašně, fan zóna ztichla. Záběry naštěstí ukázaly, že vyvázli bez zranění. Další moment, tentokrát radosti, se dostavil s Leclercovým vítězstvím. Leclercovi se splnil dětský sen. Vyhrát Velkou cenu Monaka v červené. Knížectví stálo na nohou a potleskem, slzami i pýchou oslavovalo svého jezdce. Byla jsem svědkem těchto momentů a ukázalo se, že formule 1 je více než sport a že Monako rozhodně není nudný závod. 

Mělo by Monako zůstávat v kalendáři formule 1? Fanoušci si myslí, že jim okruh neposkytuje dostatečnou zábavu a předjížděcí manévry. Že je takový závod vlastně zbytečný. Jde tady ale úplně o něco jiného. V časech, kdy se staví nové okruhy v betonových koridorech měst, je Monte Carlo krásnou tradicí s atmosférou bohaté historie. Stačí, když si stoupnete k trati, zavřete oči a popřemýšlíte nad ikonickými momenty, které se zde odehrály. To je Monako, zcela jiný svět.