29.05.2026 (původně vyšlo v magazínu Racing Journal)
Byl Alain Prost lepším závodníkem než Ayrtona Senna? Prost strávil v McLarenu po boku Senny dvě sezóny a v obou případech získal více bodů než jeho sok z Brazílie. Dohromady nasbíral 186 bodů, zatímco Senna jen 154. A to v době, kdy se hodnotilo pouze prvních šest pozic a za vítězství se rozdávalo devět bodů. Jenže tehdy se také započítával jen určitý počet nejlepších výsledků a zbytek se nemilosrdně škrtal. Proto také v roce 1988 získal titul Senna a nikoliv Prost, byť nasbíral o 11 bodů víc.
Byl tedy Francouz rychlejší? Jistěže ne. Prost postrádal Brazilcovu rychlost a nemilosrdnou odhodlanost. Kvalifikační skóre je toho jasným důkazem. Senna nasbíral za dvě společné sezóny 22 pole position, Prost pouhá čtyři. Když se ti dva utkali v boji o pozice, byl to Prost, kdo většinou ustoupil a přenechal cestu Sennovi, který nechával nohu na plynovém pedálu do toho nejzazšího momentu.
Bavíme se o období, kdy každý jezdec nesl zodpovědnost za svůj osud. Kdo chtěl víc, přidal (nebo nebrzdil). Prostovi už bylo přes 30, měl na kontě dva tituly a vévodil tabulce v počtu vítězství, takže každá konfrontace s odhodlaným Sennou mu vykrádala důvěru, odvahu, a především chuť nadále setrvávat u McLarenu, ve kterém si hověl od roku 1984. Prost už neměl potřebu riskovat zdraví jen proto, aby mohl vzít zatáčku o něco rychleji. Jeho končetiny se možná snažily vytvořit mu ten malý kousek rychlosti navíc, ale mozek se bránil, protože už stál na hranici katastrofy.
Prost měl štěstí v tom, že McLaren nepostavil pro rok 1989 tak spolehlivé monoposty jako v předchozím roce. Senna odstoupil z prvního místa kvůli technickým problémům ve čtyřech případech a přesně tyto čtyři závody Prost vyhrál.
Prostovi hrála do karet i Sennova bezbřehá neústupnost. Brazilec kolidoval s Nigelem Mansellem při boji o vedení ve Velké ceně Portugalska a oba odstoupili. Přitom Mansellovi už několik kol ukazovali černou vlajku za couvání na pit lane. Mansellovo ignorování černé vlajky mělo dohru v podobě zákazu startu na následující Velké ceně Španělska v Jerezu, kde se shodou okolností stejného prohřešku dopustil sám Senna. V páteční kvalifikaci ignoroval všechny možné varovné vlajky – žlutou, červenou a černou. Gregor Foitek měl vážnou nehodu a kvalifikace byla zastavena, ale Senna dál kroužil po trati a najel devět kol, plně ignorující jakoukoliv vlajku. Senna dostal finanční pokutu 20 000 dolarů (Mansell musel platit 50 000) a byly mu smazány časy z ilegálních kvalifikačních kol. Nic víc, nic míň. Dva prakticky totožné případy, ale rozdílné tresty, což je ze zpětného pohledu na napjaté vztahy Senny a prezidenta FIA Jeana-Marie Balestreho velmi překvapivé. Jenže kdyby dostal Senna zákaz startu, Prost by okamžitě slavil titul bez finálového souboje. A to nemohla formule 1 připustit.
Po závodě v Jerezu, který Senna vyhrál, se šampionát přesunul do Japonska, kde došlo k nechvalně proslulé havárii dvou protagonistů a následné diskvalifikaci Senny za zkrácení tratě.
Prost získal v roce 1989 třetí titul a utíkal od McLarenu, daleko od Senny, který mu vstoupil do hlavy a psychicky ho pokořil. Prost sice porazil Sennu na body, ale rozhodně nebyl tím rychlejším z této dvojice. Pan profesor Prost se nedokázal vyrovnat se Sennovou komplikovanou osobností a o sezóně 1989 prohlásil, že byla tou nejhorší v jeho kariéře.